Interpretace Ježíšovy postavy i jeho Velikonočního příběhu nepřinesla lidstvu jen pozitivní věci, často sebou nesla stín výlučnosti a zabíjení. Kulturní genocida a násilné pokřesťanštění pohanské Evropy nebo antisemitismus, jež má kořeny v kolektivním obvinění všech židů za Ježíšovu smrt, je součástí odvrácené strany dějin křesťanství. Přesto je možné právě o Velikonocích hledat spojnice a probudit z mrtvých naděje na mezináboženské porozumění.
Velikonoční tradice jsou i v předkřesťanském pojetí úzce spjaty s představou životodárné přírodní síly porážející mrazivou smrt. V jarním slovanském mýtu Bůh Jarovít přijíždí na bílém koni, aby srazil hlavu černému draku, symbolu smrti, Černobogovi. Od matky Země – Mokoš dostal zlatý klíč, kterým má otevřít Zemi, aby znovu po zimě plodila. V příšerné bitvě je Jarovít zabit a Černobog zraněn umírá. Nebesa z žalu roní slzy, životodárný déšť přináší vláhu. Vše živé se probouzí a země začíná rodit.