Jsme živé bytosti, tím snad je možné začít. Žijeme ve světě, který se změnil. Do jisté míry jsme schopni poznat současnost, skutečnost, ale nejsme s ní spokojeni. Chceme, aby to, co teprve přichází, bylo jiné. Chtěli to i lidé v Egyptě, v otroctví a pro jinou, zaslíbenou budoucnost byli připraveni přejít poušť. Následovali Mojžíše vedeného Božím hlasem. Přijali Zákon, kterým se na cestě mohli řídit. Arjuna nevěděl, čím se řídit, když stál na bitevním poli proti svým blízkým a příbuzným se zbraní v ruce. Krišna zodpověděl jeho otázky tak, jak je to zaznaménáno v Bhagavadgítě a sdělil mu vědění, které by mohl následovat. A Ježíš ukázal svým učedníkům cestu nevýlučné milosti, po které lze kráčet jedině bez násilí a nenávisti.
Kdo jsme my a koho, co následujeme?
Považujeme se za občany státu, členy rodin, příslušníky společenských tříd a vyznavače náboženství ale všichni jsme také živé bytosti. Měníme se spolu se světem, ve kterém žijeme. Sledujeme televize a vyznáváme ukájení tužeb, uctíváme zevnějšky. Nejsme jen tělem, popelem, který bude rozprášen. Řídíme auta a čísla na displejích řídí nás. Na obrazovkách čteme slova vznikající z doteků, ale ta, co slyšíme ze zpráv, se nás nedotýkají. Už jsme vyvedeni z otroctví, ale také vyvedení z rovnováhy.
Kde hledat harmonickou společnost? Žijeme na úkor nedotknutelných a němých. Nyní my konáme exodus na bezbranných. Zrušit jatka. To byl jeden z bodů na seznamu návrhů změny politiky v Indii, které se chystal Šríla Prabhupáda prodiskutovat s Indírou Gándhíovou na setkání v roce 1975. Další z bodů se týká podmínek pro členy parlamentu. Podle návrhu, který byl formulován na základě védských písem, by členství v parlamentu mělo být vyhrazeno pouze pro zasvěcené bráhmany. Bráhman je příslušník jedné ze čtyř varen, skupin, jimiž je tvořena spolupracující společnost podle Rigvédu a Bhagavadgíty. Určovat k výkonu této funkce by bráhmany měla znalost védských písem a schopnost následovat v osobním životě zásady, které jsou ve zmiňovaných textech obsaženy. Prabhúpáda o návrzích na schůzce nakonec nepromluvil, protože cítil rozrušení paní Gándhí z ohrožování jejími politickými odpůrci.
Dnes členy parlamentu v České republice určují občané hlasováním ve volbách. Kandidáty k účasti ve volbách ale často motivuje touha po hmotném prospěchu. Zneužívají tak této pozice k vlastnímu obohacení a vykořisťování druhých. Je možným řešením tohoto problému zrušení pozice umožňující takové jednání, rozpuštění parlamentu? Představa o dosažení štěstí zajištěním materiálního bohatství a hromaděním přebytku by přesto mohla přetrvat a dál proti sobě stavět skupiny s protichůdnými zájmy. Novou možnost mezilidských, společenských, tedy i politických vztahů přináší v době útlaku Ježíš pověřený zaslíbením proroků. Vyhlašuje trvání milostivého léta, totiž spolehnout se na zajištění potřeb milostí boha po předcházejícím usilování, odpuštění dlužníkům, propuštění otroků a přerozdělení zisku. Rozdat to, co sami potřebujeme, tak jako to dělali například valdenští ve 12. století na území dnešní Francie. Království chudých a plačících není ustaveno vládní mocí, ta naopak, svržena z trůnu, ustoupí povýšení dříve ponížených. Konkrétní cesta vedoucí k ustanovení takového společenství může být nazývána libertariánský municipalismus či komunalismus ve spojení s obecnějšími ideami konfederalismu. Ve vztahu člověka s člověkem, muže s ženou, je to pokorné naslouchání přinášející porozumění. Toto Boží království může srdcem člověka sestoupit a projevit se v péči o stvoření, prostředí, v němž žijeme společně, kde ale dnes někteří jsou vytlačováni na okraj. Ať tedy veškeré bytosti žijí péčí o řád, v němž není místa pro utlačující vládce a středem této služby a opěvování činem, kéž je bůh, který jediný vládne.
Autor: Kryštof