Máří Magdaléna je velmi výjimečný film, chytře nasazen do období Velikonočních svátků vyvolává hodně otázek a vyzývá k duchovní kontemplaci nad mnoha tématy, které jsou ve filmu. A možná na úvod, co film není. Není to plochá historická křesťanská fantasy, kde Ježíš lítá po vodě, všichni herci jsou usměvaví bílí Američané a film reprodukuje obraz Marie Magdalské coby prostitutky . Nikoliv, tento film je mnohovrstevná záležitost. Delší stopáž filmu pak umožňuje divákovi prozk Když jsme s přáteli seděli v kině, vykřikl jsem zcela ironicky – „Budu parafrázovat Jana Pavla II.: Takhle přesně to bylo!“ Ne, nebylo to přesně tak. Tento film není poctivá historická rekonstrukce jako Killing Jesus od Natioanl Geography, ani není antisemitismem prolezlá sadistická podívaná jako Umučení od Mad Max Mela, po němž právě výrok Jana Pavla II. zazněl. Film Máří Magdaléna je o dnešní době, dnešním křesťanství a naší společnosti.
V této recenzi si dovolím i spoilery, asi není mnoho lidí, kteří by netušili, jak tento notorický příběh skončí. Dobře. Jak béčkový sequel ke sci-fi filmu. Oživí důležitou postavu.
Je zarážející, jak moc evropsky vyhlížejí herci, kteří hrají obyvatele Magdaly, patří mezi ně i Rooney Malas, jež hraje Marii . Její Marie Magdalská je žena své patriarchální doby, submisivní, ale plná boha a odvahy se vzbouřit. Hned zkraje filmu se objevuje Ježíš, kterého hraje Joaquin Phoenix, jeho ostře řezaný obličej, charisma bezdomovce a mlčenlivé projevy jpostavu Ježíše, upozaďují, není hlavní hrdina. Pozornost je tak spíše zaměřena na Marii Magdalskou a další apoštoly. Ano, tento film bude o událostech tak, jak je viděla Marie Magdalská, resp. jak si to představuje scénáristka tohoto filmu Philippa Goslett. Oblast, ve které se Ježíš v prvním století vyskytoval, byla etnicky pestrá, pohybovali se tam lidé z helenského světa, lidé z Afriky i předci současných Arabů. Film tak na konzervativního rasitického diváka může působit jako šok. Petr a jeho bratr jsou černí. Káně Galilejská působí jako dnešní arabská vesnice. Myslím, že ten kulturně etnický mix, který je patrný z textu Nového zákona, se podařilo zachytit docela dobře. Rozhodně už nejde o archetypální konflikt mezi americkým blonďatým Ježíšem s bílými zuby a semitskými židovskými kupci a kněžími s výraznými nosy.
Film v sobě nese silnou a významnou protipatriarchální linku. Marie Magdalská je nositelkou feministické ideje ve filmu. Marie porušuje, co může, kultická pravidla, nutnost se provdat, překonává šílené náboženské zvyky, jež mají za úkol disciplinovat ženy. Stává se apoštolkou, narušuje zaběhnuté pořádky. Je také výborným zrcadlem k takřka zélotským snahám apoštolů o nastolení království, je to ona, která mírní jejich partyzánské nadšení a směřuje jej dovnitř člověka . Ježíš ji nahrává duchovní míče a ona střílí, tu s větší či menší jistotou, do brány spasení. A pomrkává na nás z plátna kina, ať jdeme taky hrát, ať nejsme pasivní, ať opustíme sedačky kostelů a kin a jdeme něco dělat. Je toho tolik…
Z feministického pohledu se zdá být trochu problematická scéna v Káni Galilejsk. Ježíš na tomto místě ve filmu udělá zásadní prohlášení, podle něhož jejich duch nepatří manželům, ale jim a bohu . Vyzývá je ke vzpouře a nabádá k odpuštění nepřátelům. Na to si vyslechne naprosto příšerný příběh o znásilnění a zabití, přesto ženy vyzve k odpuštění vůči agresorům . Zde ta linie mezi pasivním odpuštěním a aktivně nenásilným odpuštěním nebyla úplně jasná.
Hlavní hrdinkou filmu je žena, je silná, schopná dělat vlastní rozhodnutí, učit ostatní, co to znamená milost, a je také často hybatelkou děje. Chvíle, kdy ztrácí kontrolu, jsou chvílemi vlomení patriarchální římského impéria. Tam i samotný Ježíš je bezmocný.
Jsem poněkud rozpačitý, jak naložit s genderovými stereotypy ve filmu. Marie Magdalská není Xena, i když by si ji tak mnozí určitě přáli. Je sice vzpurná, duchovně silná, ale velmi soucitná, až submisivní a tichá. V tomto je jiná než ostatní , kteří ji mansplainují, žárlí a dívají se na ni s předsudky. Ve filmu se projevuje tí m, že konfrontuje apoštoly s tím, že mluví jako vojáci, přece nejsou do války, ale do Božího království. Ježíš a Marie Magdalská přitom ve filmu sdílí stejnou pozici ke konfliktům a vnímání božího království. Zdá se, že v Ježíšově genderu je něco víc, než jen stereotypní muž. Je obětavý, tichý a submisivní. Naplňuje se v tomto filmu podezření feministických teoložek, že Ježíš je sice muž, ale jsou u něj výrazné vlastnosti přisuzované spíše ženskému genderu. Možnou odpovědí na tento aspekt filmu je to, že Ježíš v sobě spojuje to mužské a ženské z genderových kontrukcí.
Film je špinavý, chudí jsou opravdu chudí , kostýmy neruší a filmově fantaskní scény jako rozmnožování ryb neruší svou naivitou hloubku filmu. Naopak je zde zdůrazněn léčitelský charakter Ježíšova jednání, pomáhá starým, fyzicky handicapovaným, nemocným . Někteří kritici vyčítají filmu pomalé tempo. Omyl, tempo je skvělé pro člověka, který má něco nastudováno z pozadí Nového zákona a sporů kolem postavy Marie Magdalské v církvi, potažmo o postavení žen . Film dá člověku prostor přemýšlet, prostor mimo modlitebny, kostely, televize Noe, katolické týdeníky, Českého bratra, Kostnické jiskry nebo Proglas. Jestli máte rádi akční filmy, na toto nechoďte, je to velmi duchovní film.
Dále následuje text, který vám může zkazit zážitek z filmu, pokud jste ho neviděli:
Naprosto úchvatnou postavou, z níž jsem byl nadšen, je Jidáš. Jeho zrada není způsobena hrabivostí či nízkým charakterem. Ne, tady je to naprosto oddaný, až evangelikální, triumfální fanatik, který má Ježíše za všemocnou bytost. Nepředpokládám, že je to historicky přesné, ale je to velmi současné a odvážné. Film tak odkazuje k podstatné části křesťanů jako k Jidášům. Působí skoro jako crossover Návratu do budoucnosti a Nového zákona, strojem času se do filmu přenesl křesťan 21. století a připojil se k apoštolům.
Skvělé jsou revolučně laděné, sociálně radikální momenty, kde se věcně baví o tom, že jejich cesta k božímu království znamená zbavit se útlaku. Scéna revolučního nadšení, které provází Ježíšův příjezd do Jeruzaléma, je tak interpretací biblického textu, jakou známe třeba z křesťanského anarchismu nebo teologie osvobození. Ježíš má sociální a politické požadavky, přesto se nevzdává duchovního apelu .
Scény, které se mají odehrávat v chrámu, jsou úžasné. Postavy gangu apoštolů a apoštolky blížící se k chrámu působí mrňavě, gigantická brutalistní budova je obrazem stavu společnosti . To, co se děje uvnitř, je příšerné, davy řvoucích lidí, kteří si jdou koupit zvíře, aby ho mohl kněz zaříznout. Scéna v níž se Kristus dívá na umírající zvířata, jež popravují je prostoupena jeho vizemi smrti na kříži, potěšilo mé veganské srdce. Celé je to podtrženo Ježíšovým útokem na klec, ve které jsou zavřena obětní zvířata.
Velmi dobře je v závěru ztvárněn konflikt mezi Marií a zbytkem apoštolského boys gangu. Petr sám sebe vidí jako skálu, na které se postaví církev, boží království je něco velmi hmatatelného, na co musí čekat, a Kristus z masa a krve se vrátí. Marie Magdalská se trochu gnosticky (to mě překvapilo!) odkazuje na vnitřní rozměr božího království. Je to i pocta komunitě, která ctila apokryfní evangelium Máří Magdalény, jež neprošlo kanonizací a komunita nepřežila perzekuce dalších století. Marie Magdalská v totmo filmu předznamenává kriticky všechny hrůzy, jež podstatná část křesťanství v historii lidstva světu přinesla. Marie je ve filmu postavou, jež stojí proti fanatismu, násilí, patriarchátu a triumfálnímu pojetí církve, coby hierarchické instituce.
Závěrečná scéna, kdy Marie matka a další křesťanky kráčí k Marii Magdalské, je už historickým konstatováním známého faktu, že první církev budovaly zejména ženy. To, že je dnes podstatná část křesťanství nepřátelsky naladěná vůči feminismu, je jen výsledek důsledného prosazování patriarchátu v křesťanství. Spisy jako Skutky Pavla a Tekly či Evangelium podle Máří Magdaleny se do Bible nedostaly, jiné důležité ženy se ztratily v překladu jako apoštolka Júnie. Tento film je tak možným vykročením, do něčeho zdánlivě moderního, ale ve skutečnosti je to velmi staré, tak moc, že feministické poselství najdeme i v tvrdém jádru Ježíšova příběhu. Stojí za vidění.
Martin