Nejprve o tom, co je…
…EKOvýzva vznikla na konci roku 2014 při debatě o nadměrném používání obalových plastů. Projekt vznikal v brněnské lokální skupině Greenpeace a důležitou otázkou bylo, jak zapojit i veřejnost a nejen dobrovolníky. Při plánování jsme se dohodli, že by měla být EKOvýzva časově ohraničena na dobu jednoho měsíce, což je doba, za kterou člověk dokáže změnit své návykya každodenní jednání. Pro účely projektu byla vytvořena komunikační platformave formě webových stránek www.ekovyzva.cz, které jsou koncipovány jako blog, kde všichni mohou po registraci psát o svých nových poznatcích a sdílet nesnáze a radosti, které výzva přináší. Úč astník si volí, které výzvy se chce zúčastnit. Každá výzva má svého Vyzyvatele nebo Vyzyvatelku, což je osoba, která se rozhodnetéto výzvě důkladně věnovat po celý měsíc, pravidelně psát příspěvky a hledat řešení problémů, které výzva přináší.
Jedním z vyzyvatelů byl Jakub Caha a tady představuje svou výzvu:
Moje letošní výzva je používání lokálníchpotravin. Je to pro mě další logický krok ve snižování mé uhlíkové stopy, protože se již tři roky stravuji vegansky, používám šetrnou kosmetiku a používám převážně vícekrát využitelné obaly. Tento krok mi přijde navíc poměrně důležitý, protože podstatná část světového plýtvání potravinami je způsobena nedostatečně efektivním dopravním řetězcem mezi zeměmi původu potravin a cílovými zeměmi distribuce (a o skleníkových plynech, při tom vznikajících snad ani psát nemusím.) Málo co mě irituje tak,
jako otrocká práce dělníku na plantážích, následná doprava kontejneru banánů
přes polovinu planety lodí a tirákem po evropských dálnicích jen pro to,
aby toto ovoce nakonec shnilo někde na překladišti nebo za supermarketem
na českém venkově, protože to v tržní logice vychází jako výhodné.
Osobně jako výzvu to vnímám i protože bydlím a studuji v Německu,
a zatím netuším nic o možnostech získání lokálních potravin zde, takže pro mě bude přístupk tomuto úkolu stejně záhadný jako pro kohokoli, kdo se náhodou přichomítne k ekovýzvě v ČR aniž by o ekologických alternativách stravování cokoli tušil. Zároveň mi přijde, že jako permanentně něčím zaměstnaný student, co zároveň pracuje a začíná dělat praxi, mohu mnoho lidí inspirovat v tom,
že lokální stravování je něco dostatečně jednoduchého, že to může dělat i člověk
co má práce nad hlavu.
A tady už jsou příspěvky z průběhu výzvy:
1.4. 2018 – První nákupní horečka
Ale jak proběhl můj vlastní křest ohněm s lokálními potravinami?
O tom jsem připravil krátké video. Je to zároveň náhled do toho, jak jsem upravil svůj den potřebě lokálního proviantu, moje zkušenost s tím co se na první dobrou povedlo a co ne,a zároveň takový rychlokurz „for dummies.“
5.4. – Na západní frontě klid
Je to pět dní, co začala EKOvýzva 2018. Zatím žiju, neumírám na podvýživu,
ani mě nadměrná konzumace lokální červené řepy neproměnila v rudou zombie dožadující se mozků z dovozu. Zatím je všechno úplně v pohodě, mám co jíst
a k mému překvapení ani nemusím sahat tak hluboko do kapsy. Čekal jsem,
že budu najednou vydávat za lokální zeleninu mnohem vyšší částky,
než jsem zvyklý dávat za zeleninu v supermarketu. Inu, překonal jsem další svůj předsudek a zjistil, že regionální zelenina není jen vymoženost pro eko zlatou mládež, ale stojí vlastně skoro stejně jako jakákoli jiná.
Domazánka. Co je lokálnější než to, co vznikne doma? Případně – co je levnější
než to, co vznikne doma? V obou případech – nic. Jakmile jsem zjistil,
že i v Alnatuře seženu asi jen tři lokální veganské pomazánky a že stojí z mého pohledu skoro stejně jako barel ropy, byla výroba domácí pomazánky jasná.
A i na domácí pomazánku mám univerzální recept. Rozmixuješ libovolnou zeleninu a libovolnou luštěninu, dochutíš, vychladíš, namažeš. Tady je jen potřeba dávat při výběru zeleniny pozor na to, aby nebyla moc vlhká
a místo pomazánky nevznikla kaše.
13.4. – Jak na depresi z konzumu
Štve mě, že jsem zatím na ploše svých článků a videa básnil jen o lokálních možnostech nákupu potravin (a potažmo jejich využití.) Tak jsem raději kouknul
z okna, uvědomil si, že je krásně, a že když je krásně tak rostou kytky. A kytky mají revoluční potenciál. Do tohoto článku a přiloženého videa vkládám základy toho, jak říct kapitálovému kolotoči na chvíli „stop“ a vystačit si zas o něco víc sám. Proč o to stojím? Inu, když jsem byl v supermarketu Alnatura a probíral
se mezi sedmi druhy mouky, abych našel tu jednu, která je skutečně z Německa, připadal jsem si docela frustrovaně. Přišlo mi nesmyslné, že si myslím,
že „spasím svět“ jenom tím, když si od stejné firmy, co dováží milion blbostí
přes Atlantik, koupím tu jednu blbost, co dováží jen z Frankfurtu. Tohle je jen symbolické znázornění této složité problematiky, které ještě věnuji celý článek. Jde prostě o to, že změnou nákupního chování vždy jen realokujeme svůj vydávaný kapitál jiné firmě, a to je strašně neefektivní způsob dosahování změny. Nicméně čím více vlastní spotřeby zároveň pokryjeme vlastní tvorbou
či z vlastních zdrojů, tím víc vystupujeme z globalizované housenkové dráhy trhu a přesouváme svůj život do skutečně regionálního měřítka.
17.4. – Ale co s tím zvládne udělat Franta Vomáčka z Horní Dolní?
Jíst lokálně.
Trapné, co? Píšu tu sáhodlouhý článek a skončím u takhle banální věty,
která je jasná vlastně už z toho, na jaké je stránce. Nicméně teď dokážu vysvětlit, proč je lokální strava v globálním měřítku smysluplná. Jezením z místní půdy
totiž obcházíme spoustu problémů, které jsou globálně velmi palčivé.
Ještě praktická poznámka k tomuto tématu: v Česku je geniální možnost,
jak se dostat k lokální zelenině KPZ – vlastně nejetičtější možnost získávání zeleniny a ovoce. http://kpzinfo.cz/co-je-kpz/spolecenstvi-kpzek/
21.4. – Finišová krizička
Po návratu do Německa z víkendu v Česku na mě začaly padat věci.
Už se všechno rozjelo naplno. Už mám všechny přednášky, semináře a cvika,
v práci jsem opět zaplavený úkoly a musím dělat přesčasy a navíc už začíná moje praxe. To byla dobrá zkouška ohněm a zároveň se ukázalo, jak vypadá moje lokální stravování, když už na něj opravdu nemám ani náznak času.
Přiznám se, že v tuhle chvíli netvořím žádné zábavné DIY jídla. Prostě vycházím
z toho, co dá farmářský krámek. Hodně brambor, hodně rajčat, brokolice, sója, omáčky z jíškového základu. Největší světlo mého života je teď špargl – evidentně začala sezóna a já si můžu dopřávat strašně nenáročný zelený špargl
k večeři. Je trochu dražší, ale je to „strašně velká láska.“ Miluju. Myslím, že tahle radost ze sezónního jídla je jedna z věcí, které jsou jen pro lokální strávníky,
a které dělají lokální stravování krásným. Jo a taky hrozně moc doporučuju omáčku z totálně rozesmažených rajčat, jíšky a cukru. Je hrozně moc dobrá. Důležité je opravdu ta rajčata vysmažit do stavu kaše. Myslím, že trochu karamelizují. Ale připálit je nesmíte.
Na webových stránkách EKOvýzvy najdete všechny výzvy, kterým bylo možné
v dubnu čelit a na Jakubově profilu jsou příspěvky v plné délce.
Zdar lokální krmi!
