Tag: Ježíš

Posted on

Když spolu souhlasí Duka, neonacisté, KSČM, Ovčáček a KDU-ČSL

Ne, to není zápletka vtipu. Ani to není fikce z alternativní historie ČR. Nejspíše Vás napadne, že se v těchto lidech, kteří se všichni hlásí k sociální odpovědnosti, hnulo svědomí a všichni jako jeden se postavili za obyvatele a rodiny z brněnské ubytovny v Židenicích, kterým hrozí, že skončí na ulici. Nikoliv! Asi nemají dostatečně bílou pleť, aby to bylo hodno jejich pozornosti. Zato inkriminvaná osoba tohoto masivního souhlasu bílou pleť má. Je jím Ježíš v divadelní hře Naše násilí a vaše násilí, v níž se má dopustit znásilnění na muslimské ženě.
Continue reading “Když spolu souhlasí Duka, neonacisté, KSČM, Ovčáček a KDU-ČSL”

Posted on

Jarovít, Mojžíš, Ježíš

Interpretace Ježíšovy postavy i jeho Velikonočního příběhu nepřinesla lidstvu jen pozitivní věci, často sebou nesla stín výlučnosti a zabíjení. Kulturní genocida a násilné pokřesťanštění pohanské Evropy nebo antisemitismus, jež má kořeny v kolektivním obvinění všech židů za Ježíšovu smrt, je součástí odvrácené strany dějin křesťanství. Přesto je možné právě o Velikonocích hledat spojnice a probudit z mrtvých naděje na mezináboženské porozumění.

Velikonoční tradice jsou i v  předkřesťanském pojetí úzce spjaty s představou životodárné přírodní síly porážející mrazivou smrt. V jarním slovanském mýtu Bůh Jarovít přijíždí na bílém koni, aby srazil hlavu černému draku, symbolu smrti, Černobogovi. Od matky Země – Mokoš dostal zlatý klíč, kterým má otevřít Zemi, aby znovu po zimě plodila. V příšerné bitvě je Jarovít zabit a Černobog zraněn umírá. Nebesa z žalu roní slzy, životodárný déšť přináší vláhu. Vše živé se probouzí a země začíná rodit.

Continue reading “Jarovít, Mojžíš, Ježíš”

Posted on

Odvaha, rod ženský

„Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří nebeské království.“ (Matouš 5,10)

Nemám teologické vzdělání, ještě jsem nepřečetla ani celou Bibli. A přesto se drze označím za křesťanku a budu psát o křesťanské hodnotě, která je pro mne stejně důležitá jako láska a soucit. Budu psát o odvaze, která dokáže porazit nejen smrt, ale i strach, který člověka limituje v každodenních peripetiích života.

Vždy jsem v něco věřila, ale moje představa křesťanství byla redukována na pasivní návštěvy kostelů, modlení a zpovědi. Pokrytectví ve studeném zlatém kostele plné pohrdání člověkem a útěku od reálného světa. Bůh otec a farář přikazující, člověk hřešící a poslušně mlčící.

Continue reading “Odvaha, rod ženský”